Laserové tiskárny jsou jako jedny z nejpoužívanějších laserových zařízení používány nejen ve firmách, ale dnes i v domácnostech. Přitom princip laserové tiskárny není obzvášť složitý.
Základní součástí laserových tiskáren je elektricky vodivý válec pokrytý tenkou vrstvou selenové polovodičové vrstvy, který je prakticky u celého dění.
Selen se vyznačuje jednou důležitou vlastností. Ve tmě je selen izolant s odporem okolo 3-5 MΩ, při osvícení klesne jeho odpor přibližně na 300 Ω.
Tato selenová vrstva je nejprve nabita kladným nábojem, který se sám od sebe nevybije, kvůli zmíněnému odporu.
Válec se otáčí a kladně nabitá část dorazí k laserovému paprsku. Tento laserový paprsek svítí na válec a tam, kde posvítí, zmenší odpor selenové vrstvy, čímž se kladně nabitý náboj vybije do středu vodivého válce. Směr laserového paprsku vychyluje zrcadlo, nebo je použit tzv. deflektor, což je součástka, která v závislosti na přivedeném napětí propouští či nepropouští světlo neboli laserový paprsek. Tímto laser vytvoří na válci neutrálně nabitou mapu, na kterou bude posléze nanesena barva.
Laserem takto vytvořená mapa se otáčí na válci, která se dostane k toneru, barvě ve formě prášku. Toner, nabitý kladným nábojem, je rovnoměrně přitáhnut na další válec pokrytý magnetickou vrstvou zvaný vývojka. Tato vývojka se dostává do styku s válcem se selenovou vrstvou a tedy i vytvořenou mapou. Kladně nabitý toner se přenáší z vývojky na světlovitlivý válec na místa, kde svítil laser, tedy kde je neutrální náboj. Na ostatních místech je stále kladný náboj, tudíž se na ně kladně nabitý toner nepřichytí. Tím se na válci vytvoří mapa tvořená tenkou vrstvou jemného prášku z toneru.
Válec se stále otáčí a prášek je připraven k přenosu na papír. V další fází se dostává do styku s papírem. Tento papír je přiveden korónou, která nám papír nabije na záporný náboj. Při styku papíru s práškem dojde tedy k přenesení prášku na papír.
Fotocitlivý válec se ještě musí vybít, očistit a celý jeho proces se opakuje. Papír mezitím pokračuje dále k vybíjecí koróně, která zbaví papír veškerého náboje. Dále se musí barva ještě pořádně přichytit. Papír je tedy přiveden k dvěma přítlačným válcům zahřátým na teplotu přibližně 180 – 200 °C, které barvu roztaví a zažehlí do struktury papíru.
Barevná laserová tiskárna funguje na stejném principu, akorát je cyklus trochu rozšířen. Barevná tiskárna vytváří barvy ze tří základních barev (Cyan – azurová, Magenta – purpurová, Yellow – žlutá) a z jedné podpůrné barvy (Black – černá). Tyto barvy mají svou zkratku CMYK. Každá barva se nanáší na papír postupně, dnešní kvalitnější tiskárny obsahují dokonce 4 samostatné světlocitlivé válce, přičemž každý má svůj vlastní laser. Zbytek zůstává stejný jako u černobílého tisku.
zesilování světla stimulovanou emisí záření
Nastává při dopadu na rozhraní dvou opticky různých prostředí. Úhel odrazu se vždy rovná úhlu dopadu.
