Laserové radary nazývané jako "Lidary", se používají k měření částic v ovzduší. Laserový paprsek je vyslaný do atmosféry, kde se částečně odráží a částečně rozptyluje molekulami a aerosoly. Těchto rozptylů přitom existuje několik typů:
Laserový paprsek poté zachytí na zemi teleskop s příslušnými filtry, fotodetektorem a fotonásobičem pohlcuje všechny tyto odražené paprsky a paprsky rozptýlené směrem k teleskopu. K měření vzdáleností se využívá odraz a doba letu laserového paprsku, ze které se vypočítá vzdálenost.
Laserového paprsku rozptýleného částicemi ve vduchu se využívá k měření vlastností molekul v atmosféře a všechny tyto přijaté paprsky, které mají různé vlastnosti podle typu molekuly (různá frekvence, různá amplituda, změna v čase t apod.) od které se odrazil a všech poznatků, které již víme o rozptylu světla. Případné připojení spektrometru k teleskopu nám umožňuje navíc zjistit spektrum přijatého paprsku. Všechny tyto informace následně zpracuje počítač a vypočítá požadované informace.
Pomocí těchto zařízení tedy změříme výšku spodní hranice oblačnosti, profil mraků, turbulence, proudění vzduchu v atmosféře nebo výskyt různých látek v ovzduší.
Zjednodušený nákres Lidaru
zesilování světla stimulovanou emisí záření
nastává při dopadu na nepropustnou vrstvu jejichž nerovnosti na povrchu jsou řádově menší než vlnová délka dopadajícího světla. Úhel odrazu se vždy rovná úhlu dopadu
udává směr šíření světla. Tento pojem je jeden ze základních pojmů geometrické optiky zabývající se přímočarým šířením světla